Československá republika dnes přesně slaví 100 let od svého vzniku. Předcházelo tomu několik let tvrdé práce zahraničního odboje, který se snažil získat podporu od Velké Británie, Francie a Spojených států Amerických, ale nesmíme opomenout i práci domácího odboje, který svou činností pomáhal informovat zahraniční odboj o situaci v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Ovšem dnešní článek jsem se rozhodl věnovat těm, kteří představovali hlavní motor tehdejšího 28. října. Řeč je o pěti mužích, jenž nejvýrazněji ovlivnili dění tohoto dne, a zároveň událostí následujících dnů.

Nejdříve ze všeho je ovšem důležité zmínit jednoho muže, který je často opomíjen a přitom on je tím, kdo „vyhlásil“ Československo. Je jím - Isidor Zahradník, byl knězem a poslancem Říšské rady za agrární stranu  (1907 - 1918), který jako jeden z organizátorů protestní akce v Praze na Václavském náměstí, v dopoledních hodinách, vyhlásil československý stát. Tento moment je považován za vyhlášení československého státu.

Ovšem tím, kdo československou samostatnost stvrdil a politicky zaštítil byl Národní výbor - který vznikl již v červenci téhož roku, a jehož cílem byla příprava převzetí státní moci. Národní výbor vydal Zákon o zřízení samostatného státu československého - autorem byl JUDr. Alois Rašín a zákon stanovil, že veškeré úřady na území Československa jsou nyní podřízeny Národnímu výboru, že Národní výbor přebírá zákonodárnou a výkonnou formu moci, a že je prozatímně přebrán rakousko-uherský právní řád.

Národní výbor československý měl dohromady 38 členů (rozdělení křesel byl určen pomocí tzv. „Švehlova klíče“ - zjednodušeně: politické strany si rozdělily počty křesel podle výsledků voleb do Říšské rady v roce 1911). Jejím předsedou byl Karel Kramář (první předseda vlády ČSR). Tzv. 'muži 28. října' byli členy Národního výboru a patřili k její špičce. Konkrétně se jedná o Aloise Rašína, Františka Soukupa, Jiřího Stříbrného, Vavro Šrobára a Antonína Švehlu.

POKRAČOVÁNÍ ČLÁNKU